Jdi na obsah Jdi na menu
 


Etapák – závod, který vstoupil do dějin koloběhu

18. 5. 2014

 Etapák 2014

MIBO profi scooters: Etapak CZ 2014 vol. 2

Etapak CZ 2014: Kick scooter stage race

 

Video – závěrečný ceremoniál

 

 

Etapák – závod, který vstoupil do dějin koloběhu.


 

 

Celý článek Devatenáct závodníků ze čtyř zemí Evropy, z toho jedna žena, se ve středu 7. května 2014 postavilo na start prvního velkého etapového závodu na koloběžkách. Téměř pět dní v západních Čechách i Německu, bezmála 260 kilometrů v nohách. Perfektní organizace, neskutečná atmosféra. Prostě Etapák…

  

O Etapáku jsme už na Přibližovadlech něco psali, takže se nebudu zdržovat podrobným popisováním. Představte si prostě koloběžkový závod o pěti etapách – něco jako malá Tour de France. Včetně vrchařských i rychlostních prémií, barevných dresů, doprovodných vozidel, prize money… Nechyběla ani krásná hosteska v plavkách při předávání cen, jen to obležení trasy skandujícími diváky se zde nekonalo. Ale to nevadí.

Vše o trasách a další informace najdete na webu Etapak.cz.
 

Etapák

Vincent Gooiker (NL)

 

1. etapa – úvodní časovka

Ačkoliv se zdálo, že podvečerní 2,5kilometrová časovka bude příjemným začátkem Etapáku, o vzrušení se postaral Vojta Hrůza, který to v esíčku pod mostem položil a zničil ten den už druhé zadní kolo (první ještě před závodem). Naštěstí se nehoda obešla bez vážnějšího zranění, lékař závodu Martin Reiser Vojtovi ošetřil jen odřeniny.

Časovka nicméně přinesla pořadí na prvních třech místech, které se – s výjimkou druhé etapy – až do konce Etapáku měnilo jen lehce. První Fin Alpo Kuusisto se zadním kolem Kickbiku obutým do balónu Big Apple, za ním pak dva Ultimáci – Tomáš Pelc a Michal Kulka. Ta jména si ale nemusíte pamatovat – budou se v tomto článku opakovat ještě mnohokrát…
 

Etapák

Ironman Roman Kažžmír

 

2. etapa

Hned druhá etapa a zároveň první „pořádná“ trať o délce 73 kilometrů byla „oživena“ blouděním vedoucí skupiny. Závodníci dobře nesledovali značení trati a „zakufrovali“ skoro až do Německa. Vytvořili si asi dvacetiminutovou ztrátu, takže zcela nečekaně etapu vyhrál Roman Kažmír. Ten zároveň vyhrál i vrchařské prémie – bílý dres ale díky tomu, že se Roman stal vítězem a dostal zelený dres, obdržel druhý Vašek Jun. Třetí skončil Ondřej Koláček – na svých prvních závodech… 

„Ztracelci“, respektive jejich část ve složení Alpo Kuusisto, Michal Kulka a Tomáš Pelc se ale pustili do stíhání ztráty a minimálně 10–15 minut sjeli. Zato finská legenda Hannu Vierikko zabloudil krutě a přijel do cíle třetí od konce. Vlastně čtvrtý, protože rakušan Guido Pfeiffermann tuto etapu ze zdravotních důvodů vzdal (byl po operaci kolene). V cíli lakonicky prohlásil „Haxen kaput“. Hannu nicméně udělal slovy ředitele závodu Zdeňka Černého první ofsajd v dějinách koloběhu – vyjel z mapy.
 

Etapák

Ondra Koláček, který jel na Mibu Revoo, ve 2. etapě prohlásil: „Proč jsem neumřel už včera?!“ Bylo to ale s úsměvem na rtech

 

3. etapa

Třetí den přinesl nejdelší etapu celé tour – 89 km po silnicích západních Čech i Německa. Ráno nevypadalo dobře, pršelo a byla docela zima, závodníci houfně nasazovali zadní blatníky. Déšť naštěstí neměl dlouhého trvání a občas vykouklo i poněkud zubaté sluníčko.

Německá část etapy vedla částečně v běžném provozu, z části pak po luxusních německých cyklostezkách. Nejzajímavější, přesněji nejkurioznější zážitek si z Německa přivezl Ondra Mertl:
„Bylo to na začátku Německa, kousek před Waldsassenem u těch německých Lurd, kde jsem se na chvíli zastavil. Předjelo mě civilní BMW a když jsem chtěl zase vyrazit na cestu, zastavili mě dva policisté. Legitimovali se, vzali si moji občanku, prohlédli mi všechny kapsy, osahali mě, musel jsem ukázat i tejp na noze, který nahmatali přes oblečení. Ptali se, jestli nemám marihuanu nebo jiné drogy. Zajímali se, kam jedu, samozřejmě prohlídli tablety Isostar a pak mi málem odjeli s občankou. Zdrželi mě tak pět až deset minut…“

Do cíle před Mariánskými lázněmi dojela první nerozlučná trojice Michal Kulka, Alpo Kuusisto a Tomáš Pelc. Necelé dvě minuty za nimi se přiřítil Miloš Dvořák, dál se už odstupy prodlužovaly jako v každé etapě. Velkým překvapením bylo 11. místo Guido Pfeiffermanna, který znovu naskočil na stupátko svojí Kostky 28+28“ a nemilosrdně dupal do českého a německého asfaltu. Svůj podíl na tom má však také Martin Komár, který Guidovi zatejpoval „porouchané“ koleno.
 

Arnošt, vlastním jménem Arend van der Velde měl původně závodit, ale ze zdravotních důvodů nakonec nestartoval. Ale na Etapák přesto přijel a dělal support! Můj neoblíbenější Holanďan :-)

 

4. etapa

Trať předposlední etapy byla oproti původnímu plánu mírně změněná, protože se startovalo opět z kempu Karolina, nikoliv z kempu Lido v Mariánských lázních, kde měli účastníci Etapáku spát původně. Ptáte se proč? Ubytovatel se na to zkrátka vykašlal. Třicet lidí před sezónou pro něj asi nebyl dostatečný byznys… Z původních plánovaných 67 kilometrů se tedy trať scvrkla na 58 km.

Začátek tedy vedl po několikakilometrovém rozbitém úseku příjezdové cesty do kempu. Jezdci týmu Mibo s výjimkou Ivany Dvořákové využili týmové podpory a vzali si na začátek terénnější koloběžky, Vojta Hrůza pak rovnou Universe s dvoukorunkovou odpruženou přední vidlicí. Na konci tohoto úseku však oba (s Ondrou Koláčkem) svoje stroje zase vyměnili za silniční koloběžky. Pravidla to umožňovala, takže no problem…

Vojta Hrůza k tomu říká:
„V místě výměny koloběžek jsem měl už dvě až tři minuty náskok na ostatní – měl jsem v plánu takhle dojet až na 12. kilometr na prémii. To se mi bohužel nepodařilo, protože foukal silný protivítr, takže mě na 6. kilometru sjel balík pronásledovatelů – hlavně Finů a Ultimáků. Společně jsme takhle dojeli až na prémii, kde jsem vydřel třetí místo, ale bylo to hodně těžké.“

V cíli bylo pořadí už „tradiční“: První Alpo Kuusisto, druhý Tomáš Pelc a třetí Michal Kulka. Tentokrát ale tato trojice nepřijela pospolu – Alpo si vytvořil téměř minutový náskok. Tak, jak ve 2. etapě vyjel Hannu Vierikko z mapy, na předposlední trati vyjel Alpo z časového plánu. V průběhu etapy měl náskok na „Pelcíka“ a Kulku několikanásobný. Finové si na Etapáku zkrátka dělali, co chtěli…
 

Etapák

Guido Pfeiffermann (A) na nejnovější Kostce 28 + 28″

 

5. etapa – neplánovaná 35kilometrová časovka

V poslední etapě se závodilo až do úplného konce, protože téměř na všech pozicích byly malé odstupy mezi jezdci, takže se dalo ještě posunout v celkovém hodnocení. Nešlo tedy o závěrečnou etapu à la Tour de France, která se jezdí víceméně jako exhibice – v Etapáku se posledních 35 kilometrů jelo jako časovka. Na jediné rychlostní prémii této etapy měli první jezdci průměr 30 km/h, v cíli pak kolem 27 km/h!

Trať stručně zhodnotil Martin Komár:
„Profil byl docela příjemný, kopce nebyly prudké a daly se jet docela svižně. Problém byl protivítr, který foukal snad celou etapu. Kolikrát i z kopce jsem musel kopat, protože to nejelo. A jet z kopce 20 km/h není moc motivační…“

V cíli si pouze vyměnil pořadí „Pelcík“ s Alpem, třetí byl opět Michal Kulka. Trať posledního dne končila v místech, kde celý Etapák ve středu začínal – kruh se tedy uzavřel. Rychle do sprchy, něco sníst a jde se na vyhlášení výsledků!
 

Etapák

Ondra Mertl byl sice poslední, ale zvítězil sám nad sebou. V cíli sklidil ovace od vššech závodníků

 

Závod, který vstoupil do dějin koloběhu

Podrobné výsledky Etapáku najdete v odkazech níže, zde se omezím jen na „výcuc“ hlavních pozic. Jak už jste mohli vytušit z průběžných pozic, Etapák ovládnul sympatický finský blonďák Alpo Kuusisto (tým Kickbike Suomi) s celkovým časem 11.08:07 hodin. O minutu za ním skončil Tomáš Pelc a necelé dvě minuty za ním nikdo jiný než Michal Kulka (oba Kickbike Ultima Factory Racing team).

Nejlepším vrchařem byl Michal Kulka, sprinterem Tomáš Pelc a soutěž týmů vyhrála díky nim samozřejmě Ultima. Druhý tým skončil Bez pedálů greens, třetí pak Mibo.

S trochou pompéznosti ale musím říci, že vyhráli úplně všichni účastníci Etapáku. Nejen závodníci, ale i organizátoři a podpora. Závod měl fantastickou atmosféru, perfektní organizaci, i to „německé“ počasí nakonec bylo dobré. Myslím, že můžu mluvit za všechny, když prohlásím, že skoro pět dní mezi koloběžkáři v tak úžasné atmosféře, to je něco, co se nezapomíná a z čeho budeme všichni „žít“ ještě hodně dlouho.

Díky všem!
 

Podrobné výsledky Etapáku

Výsledky v MS Excel
Výsledky v PDF
 

Etapák

Peter Sagan jezdí do cíle po zadním kole, Vaššek Jun dělá Titanik…

 

Fotogalerie a videa

Fotografií je tentokrát trochu více, šlo přece jenom o dlouhou akci. Navíc jsem zjistil, že výborně fotí lékař závodu Martin Reiser, takže zde s jeho svolením najdete také pár jeho snímků. A když už na mě Martin bonznul, že jsem na Etapáku fotil ajfounem, dávám sem tedy i „umění“ pořízené dnes již legendární aplikací Hipstamatic.

 


 

Fotogalerie snímků Martina Reisera

 


 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA